V popředí musí být nejlepší zájem dítěte

Opatrovnické soudnictví v České republice trpí mnoha nedostatky, na které je poukazováno již řadu let, jako například chybějící zkušenost a specializace soudců a nejednotná judikatura. Česká republika jde cestou snižujícího se počtu umisťování dětí do ústavní péče, stále ale neexistuje komplexní statistika odebraných dětí. Ministerstva ani soudy jí nevedou.

V Praze 4. března 2015

Od platnosti nového občanského zákoníku mohou soudci umístit dítě do ústavní péče pouze na tři roky, každého půl roku soudce navíc přezkoumává, zdali se situace v rodině změnila, aby se dítě do ní mohlo vrátit. Problematické je důsledkem chybějících statistik ovšem určení důvodů, proč dítě bylo z rodiny odebráno a jaký je dlouhodobý trend.

Zahlcenost opatrovnického soudnictví

České soudnictví, především opatrovnické, je dlouhodobě kritizováno za pomalost a průtahy. Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců proto vydalo vyjádření k dané situaci a označilo několik hlavních nedostatků. Chybějící zkušenosti a specializace soudců a nejednotná judikatura, včetně nemožnosti dovolání, patří právě mezi ně. Problematické může být i to, že jednání jsou veřejná, přitom se na nich řeší intimní záležitosti rodiny i dětí.

Zahlcenost opatrovnického soudnictví plyne i z dříve špatně nastaveného koeficientu srovnání rozhodnutí soudců v různých věcech. Zatímco civilní soudce si za ukončení případu připsal jeden bod, u opatrovnického soudce to bylo jen 0,75. Ačkoliv před dvěma lety Ministerstvo spravedlnosti vydalo pokyn k narovnání koeficientu, dodnes se nedodržuje. Od minulého roku navíc přibyla opatrovnickým soudcům povinnost každé tři roky přezkoumávat svéprávnost osob.

Neexistující statistiky

Ministerstva ani soudy si nevedou komplexní evidenci o počtu a důvodech odebraných dětí v České republice. Nelze jednoznačně určit, kolik dětí bylo z rodiny odebráno důsledkem týrání, ekonomické situace rodiny a zdali se případy opakují. Přitom odebírání dětí pouze z důvodu chudoby rodiny odmítl již dříve Ústavní soud. Ze strany státu také chybí systematická práce s rodinou, u níž dojde k podezření z týrání nebo zneužívání dítěte.

Odebírání dítěte z rodiny je traumatizujícím aktem pro všechny zúčastněné. Dítě ztrácí svou jistotu a je nejzranitelnějším článkem celého smutného procesu. Je třeba, aby proces odebírání probíhal s veškerým respektem k dítěti a byl stále více výjimečným aktem v procesu sociálně právní ochrany dítěte,“ říká Ing. Zuzana Baudyšová, prezidentka Nadace Naše dítě a senátorka.

MPSV vede roční statistiky v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, tedy počet nahlášených případů týrání, zneužívání, zanedbávání, dětské prostituce a pornografie. U nich se čísla za předminulý rok pohybují kolem 1000 odebraných dětí, avšak celkově se mluví o 2000 až 3000 případů. V České republice například dlouhodobě chybí zákon o sociálním bydlení, který by mohl pomoci rodinám v ekonomické tísni.

Odebrání dětí z rodin na základě špatné ekonomické situace, například nedostatečného bydlení, by se mělo stát naprostou výjimkou. K tomu by měl přispět mimo jiné i zákon o sociálním bydlení, po jehož přijetí se volá již několik let. Také nedostatečná preventivní práce s rodinami, včetně podpůrných služeb, které by ohroženým rodinám pomohly řešit tíživou situaci, přispívají k nedostatečnému řešení celé situace,“ shrnuje ředitelka Mgr. Monika Šimůnková.

Výbor pro sociální věci, zdraví a trvale udržitelný rozvoj Rady Evropy přijal v lednu letošního roku rezoluci, v níž vyzývá členské státy, aby při rozhodování vždy stál v popředí nejlepší zájem dítěte. Podle rezoluce by nemělo docházet k přerušení rodinných vazeb, odebírání dětí hned po narození nebo adopcím bez souhlasu rodičů, které jsou možné ve 14 členských zemích Rady Evropy, včetně Švédska a Velké Británie. Výbor rovněž kritizoval neexistující statistiky navrácených dětí do původních rodin a decentralizaci sociálních služeb v členských státech.

Zvyšující se počet žádostí

Nadace Naše dítě poskytla prostřednictvím individuálních žádostí v roce 2014 finanční pomoc ve výši necelých 13 milionů korun a vyhověla tak 139 žádostem rodin, neziskových organizací i nemocnicím. Nemalý podíl peněz byl věnován do nemocnic, rodiny ve většině případů žádaly o finanční příspěvek na léčbu nebo zdravotní pomůcky pro handicapované děti.

Výjimkou v roce 2014 nebyly ani žádosti o příspěvek na vodovodní přípojku, zakoupení lednice, obědy pro dítě ve škole nebo nákup plínek na jeden měsíc pro handicapované dítě. Žádostí ze sociálně slabých rodin neubývá, ba naopak.