Naše sbírky
Pomoc pro Emičku
29.09.2026
Emička se narodila v květnu 2021 jako plánované a s láskou očekávané miminko. Bohužel neměla šťastný vstup do života. Brzy po narození bylo jasné, že není vše zcela v pořádku a následovala diagnóza: Downův syndrom. Rodiče se po nějakém čase, který Emička strávila v Dětském centru komplexní péče, rozhodli, že péči o dítě s handicapem nezvládnou.
A tak se Emička ocitla v pěstounské péči Veroniky a Zdeňka.
„Od prvního dne v Dětském centru mě chodila chovat jedna moc milá paní učitelka, povídala si se mnou, někdy si povídala i s mými rodiči. Dneska už vím, že se jmenuje Veronika a říkám jí „mami“. Celé své první Vánoce jsem prokašlala, měla jsem totiž covid a vysoké horečky. Mamka Verča u mě byla každý den a někdy byla moc smutná. Všechno se ale změnilo na Silvestra a na Nový rok mi pošeptala do ouška, že už nikdy nebudu sama, že si mě se svým manželem Zdeňkem vezmou domů. Jakmile to bylo možné, stěhovala jsem se do domečku ke své nové rodině. A tak jsem dostala nového tatínka, maminku, ale taky velkého brášku Vendu a sestřičku Evičku. Oba jsou už velcí, mamka říká, že jsou v pubertě a učí mě samé lumpárny. Doma je nás hodně, ale mám svůj krásný pokojíček jako pro princeznu.“
Emičce je pět let a kromě diagnózy Downova syndromu se potýká se závažným poškozením plic, tzv. intersticiální plicní nemocí. Tato nemoc postihuje plicní sklípky, které vazovatí a plíce se postupně stávají nefunkčními. Aby toho nebylo málo, na videofluoroskopii objevili, že všechny tekutiny, které Ema přijímá, vdechuje do plic. Proto musí všechno, co jí a pije mít zahuštěné na gel či kaši. Dále se na ORL ukázalo, že Ema neslyší na jedno, později i na druhé ucho. Má velmi úzké zvukovody, ve kterých má již zavedené tzv. gromety. Bojuje také se svalovou hypotonií, což obnáší každodenní cvičení jak v domácím prostředí, tak specializované rehabilitace a neurorehablitační pobyty. Chodit začala Emča až mezi čtvrtým a pátým rokem. Chůze je ale nejistá, potřebuje speciální ortézy na míru, které jí drží nožičky ve správném postavení.
Pokračování příběhu si můžete přečíst ve sbírce na Donio.
A tak se Emička ocitla v pěstounské péči Veroniky a Zdeňka.
„Od prvního dne v Dětském centru mě chodila chovat jedna moc milá paní učitelka, povídala si se mnou, někdy si povídala i s mými rodiči. Dneska už vím, že se jmenuje Veronika a říkám jí „mami“. Celé své první Vánoce jsem prokašlala, měla jsem totiž covid a vysoké horečky. Mamka Verča u mě byla každý den a někdy byla moc smutná. Všechno se ale změnilo na Silvestra a na Nový rok mi pošeptala do ouška, že už nikdy nebudu sama, že si mě se svým manželem Zdeňkem vezmou domů. Jakmile to bylo možné, stěhovala jsem se do domečku ke své nové rodině. A tak jsem dostala nového tatínka, maminku, ale taky velkého brášku Vendu a sestřičku Evičku. Oba jsou už velcí, mamka říká, že jsou v pubertě a učí mě samé lumpárny. Doma je nás hodně, ale mám svůj krásný pokojíček jako pro princeznu.“
Emičce je pět let a kromě diagnózy Downova syndromu se potýká se závažným poškozením plic, tzv. intersticiální plicní nemocí. Tato nemoc postihuje plicní sklípky, které vazovatí a plíce se postupně stávají nefunkčními. Aby toho nebylo málo, na videofluoroskopii objevili, že všechny tekutiny, které Ema přijímá, vdechuje do plic. Proto musí všechno, co jí a pije mít zahuštěné na gel či kaši. Dále se na ORL ukázalo, že Ema neslyší na jedno, později i na druhé ucho. Má velmi úzké zvukovody, ve kterých má již zavedené tzv. gromety. Bojuje také se svalovou hypotonií, což obnáší každodenní cvičení jak v domácím prostředí, tak specializované rehabilitace a neurorehablitační pobyty. Chodit začala Emča až mezi čtvrtým a pátým rokem. Chůze je ale nejistá, potřebuje speciální ortézy na míru, které jí drží nožičky ve správném postavení.
Pokračování příběhu si můžete přečíst ve sbírce na Donio.
