Notebooky od innogy podporují i pěstounské rodiny

Notebooky od innogy podporují i pěstounské rodiny

Rodinu Trávníčkových jsme podpořili už v roce 2019, a to výletem do slunné Itálie v rámci charitativního projektu společnosti ROSSMANN. Nyní jsme díky podpoře innogy mohli věnovat notebooky všem 8 dětem, které jsou
u Trávníčků školou povinné. Přečtěte si příběh rodiny s otevřeným srdcem. 

Gymnazistka Lucie, budoucí opravář lesních strojů Michal, osmáci Vašek a jeho brácha David, sedmák Jakub a šesťák Petr, devítiletá Zuzka a šestiletá Kačenka a k tomu ještě roční Kubík. To jsou děti, o které aktuálně pečují pěstouni Trávníčkovi ze Škrdlova na Vysočině. Každé z dětí, s výjimkou Kuby, ten ho ještě nezvládne ovládat, dostalo v minulých dnech od innogy svůj vlastní notebook, aby se mohly výrazně snadněji a lépe distančně vzdělávat.

Příběh Trávníčkových se začal psát v roce 1996. V 18 letech nastoupila Marie Trávníčkova na brigádu do dětského domova v Nové Vsi u Chotěboře a již v té době za ní pravidelně dojížděl její budoucí manžel. V domově často trávili aktivní pomocí celé dny a noci a příběh pěstounské rodiny začal tím, že si na víkendy „půjčovali“ tehdy asi čtyřletého Petříka, který si moc přál rodinu, ale rozvedení rodiče mu to nedovolili. Tehdy padlo rozhodnutí, že jestli spolu zůstanou a jednou se vezmou, určitě si minimálně jedno dítě s těžkým osudem vezmou domů.

V roce 1999 se vzali, o tři roky později se jim narodila Lucka a za dalších pět let Michal. Než byli v roce 2009 Trávníčkovi schváleni jako pěstouni, stihl se narodit ještě Jakub. Rodina začala žít svůj neobyčejný příběh. Potýkali se s neuvěřitelnými překážkami, úředními
i lidskými. První dítě, které se do rodiny dostalo, byl tehdy tříletý Petřík z kojeneckého ústavu v Mostu.

34902_133595576677789_4275199_n

Překážky při snaze získat další děti Trávníčkovy neodradily od plánů pomáhat a zařídili doma rodinný Klokánek. Před zhruba deseti lety přibyli do rodiny dva bráškové Vašík a David. Byli velmi zanedbaní a velmi nešťastní. Zažili nesmírné násilí, zneužívání a věci, které by žádné dítě nikdy zažít nemělo. V té době začal boj o záchranu chlapců a jejich návrat do alespoň částečně normálního života. Kluci dělali spousty nepochopitelných věcí, lásku projevovali bitím a celkově se chovali velmi těžko pochopitelně. Schovávali si jídlo, brali jídlo zvířatům, i když svého jídla měli dost. Byl to tvrdý boj, někdy plný vyčerpání. Dnes jsou to ale dva bezvadní kluci, kteří ušli obrovský kus cesty. Všechno si ponesou celý život, ale s pomocí milujících, i když náhradních rodičů, kteří jim fandí a podporují je, všechny nástrahy života určitě zvládnou.

Rodina je dnes úžasný velký celek, děti se vzájemně podporují a chrání. Každé dítě má za zády (zatím) sedm sourozenců, kteří jsou odhodlaní postavit se jeden za druhého. Marie dnes s klidným výrazem ve tváři odpovídá na otázku, jak to všechno s mužem zvládli: „Byl to dlouhý vyčerpávající boj, ale rozhodně stál za to. Jsem na všechny své děti dnes velmi hrdá za to, že jsou tam kde jsou. Všechny dobře ví, že si nemůžeme dovolit vše, a proto se učí si věcí vážit a zasloužit si je. U nás na vesnici, dovolím si říct, nás mají rádi. Vždy mi říkají, jak mám krásně děti vychované, že jako jedny z mála umí pozdravit, poprosit, poděkovat. Můj muž pracuje v třísměnném provozu a já aktuálně, abych si alespoň trochu přivydělala, střídám kolegyňku na místní poště za přepážkou a též mám na starosti místní ubytovnu, kde dělám od recepční po pokojskou vlastně úplně vše. Navíc, v loňském roce jsem založila sklad pro pěstouny a matky v nouzi, kde přijímám darované oblečení, třídím ho a následně posílám dál, přesně tam, kde je potřeba. Spolupracuji s místní charitou, azylovými domy v okolí a s těmi, kteří mou pomoc potřebují. Upřímně, není snadné vše zvládat a hlavně ufinancovat, proto jsme vám nesmírně vděčni. Pořídit dětem vlastní počítače bychom nikdy nezvládli."

Zdálo by se, že zvládnout tak náročný úkol, jakým je pečovat o tolik dětí, veškerá další odhodlání pomáhat zhatí. Opak je ale pravdou. Trávníčkovi se rozhodli přijmout další dítě a jde o dítě s handicapem. O lehčích či těžších postiženích již dříve přijatých dětí nepíšeme, pro náš příběh to není nejdůležitější informace, je to ale tak, a Trávníčkovy o to více obdivujeme.

„Všichni chtějí, pokud možno, zdravé dítě a my už postiženého chlapce máme, a je to skvělý kluk, tak aby k sobě měl parťáka. Karlovarský kraj nemohl pro jedno dítě s Downovým syndromem najít rodinu, tak jsme se o něj zažádali my. Doufáme, že budeme mít v brzké době veselo", říká s láskou a odhodláním Marie Trávníčková.

17309652_1252966018074067_1029585702345634215_n 81877688_502427297075041_6894408973873577984_n