Máme novou posilu v týmu advokátů Linky právní pomoci

Máme novou posilu v týmu advokátů Linky právní pomoci

Rádi bychom vám představili Evu Decroix, která se připojila k týmu advokátů Linky právní pomoci. Kromě toho, že je advokátka, specialistka na rodinné právo a mediaci, je vdaná, má dvě dcery, psa, kočku a tři slepice. Více se dozvíte v rozhovoru. 

Eva Deroix se rodinnému právu věnuje 7 let, začínala jako advokátka ve velkých nadnárodních koncernech, tato práce ji nicméně brzy přestala bavit a naplňovat, a tak hledala, v jakém oboru by ji to bavilo nejvíce. A rozhodla se pro rodninné právo. 

"V kanceláři, kterou jsem si poté založila tzv. na zelené louce jsem se hledala a zjišťovala, co mě vlastně baví a co mi jde. Rodinné a občanské právo pro mě byly dlouho taková práce nepráce, relaxace. Povídat si s lidmi, řešit jejich osudy, byla to pro mě zábava. Propadla jsem tomu jak dobrému koníčku. Časem jsem samozřejmě zjistila, že je to velmi náročné a za povídáním a směřováním se skrývá neuvěřitelná odpovědnost. Klient se nás často neptá, co je napsáno v zákoně, ale čeká od nás osobní radu, co má dělat ve svém životě. A to v situacích, kdy je každá rada drahá, situace je vypjatá emočně i finančně. A člověk musí vážit slova a umět naslouchat a číst mezi řádky. Dovedlo mě to k domácímu studiu psychologie a nakonec přes (stále nedopsaný) doktorát z rodinného práva také k mediaci. Mediace považuji za takovou královna rodinného a občanského práva. Protože problémy řešíme, až poté, co je pochopíme."

Co považujete za nejpalčivější problém v oblasti rodinného práva?

Nejpalčivější je celé rodinné právo. Neb pokud se musíme v rodině obracet na právo, je vždy ouvej. Rodina je systém, který si umí věci vyřešit interně, přeskupit se, vyvinout, vyrůst. Rodinné právo nastupuje, když tyhle interní mechanismy selžou.  Je těžké mít jedno pravidlo a čekat, že bude fér, když každá rodina je úplně jiná. Ale z pohledu systému mi chybí odborníci, kteří nedělají rodinné právo jen jako další z branží, hned poté, co utekli z trestních talárů nebo obchodních meetingů, ale věnují se mu do hloubky. Velmi bych se přimlouvala za specializaci rodinného advokáta, tak aby opravdu v jednací síni i v mimosoudních jednáních platilo, že v rodinném právu se nevyhrává ani neprohrává, ale musí se chránit dítě a křehké mezilidské vztahy.

Co v českém rodinném právu postrádáte? 

Zcela mi chybí možnost soudně či smluvně upravit mezitimní vztahy v době mezi rozpadem společné domácnosti a rozvodem. Tato doba může být velmi dlouhá a slabší ze stran může být nemožností dosáhnout rozumné úpravy bydlení, úhrady dluhů, styku, výživného či jakékoliv další otázky, zcela vyčerpána, což se negativně projeví v konečném rozsudku. Obecně tato nemožnost globální mezitimní úpravy vede ke zneužívání předběžných opatření.

Co soudíte o tzv. Cochemském modelu?

Rozhodně vítám tendenci dostat rodinné spory ven z jednačky k mediátorům, do psychologických poraden atd., ať již v rámci běžného řízení nebo cestou Cochemského modelu. Zde si ale musím postesknout, že Cochemský model způsobuje také velké mrzutosti a nespravedlnosti, je-li zaveden špatně a netransparentně a skutečnost, že si každý soud nastaví svá pravidla, jak chce, činí řádnou advokátní přípravu na soud téměř nemožnou. Cochem se nesmí zvrtnout v soudcovský proces, kde si soudce určuje pravidla dle svého. Snahu dostat rodinné spory mimo soud je patrný také v diskuzi o tzv. notářském rozvodu, který sice v nyní navržené podobě, která ruší opatrovnická řízení v případě dohody rodičů, považuji za zcela chybnou cestu, ale obecně vítám posílení autonomie vůle rodičů a manželů při řešení otázek souvisejících s rozvodem. Jen nikdy nesmíme zapomínat, že karty nebývají rozdány spravedlivě a slabší strana, dítě či jeden z manželů, mohou potřebovat ochrannou ruku státu a odborníci rodinného práva musí dbát na to, aby se jim dostala.

Proč jste se rozhodla připojit k týmu advokátů Nadace Naše dítě a poskytovat bezplatně rady na Lince právní pomoci?

Klíč ke spravedlnosti je dostupnost právní pomoci. Opakuji to skoro pořád a prostupuje to celou mou právní praxí. Telefonické rady poskytuji celou svou praxi. Během koronakrize jsem nabídla možnost bezplatných konzultací veřejnosti a byl to neuvěřitelný frkot. Vnímám to tak, že advokát má vedle své povinnosti ke svým klientům, také nějaké povinnosti vůči společnosti, ve které žije. A pokud může pomoci, musí tak učinit. Já nic jiného než právo a povídat neumím, takže pomáhat přes telefonickou poradnu je vlastně značka ideál. Navíc mám radost, že svou účastí mohu podpořit existenci a fungování Vaší nadace, protože je pro nás všechny a celý ten rodinný sociálně právní systém moc důležité, aby podobné neziskovky fungovaly a byly stabilní. Vaše práce je nenahraditelná, neudělá ji ani stát ani soukromý sektor. Tak mám radost, že můžu být střípečkem této pomoci. Čím více lidí bude mít možnost se doptat na svá práva a bude mít možnost se poradit, tím méně v rodinách bude špatných řešení, napětí a smutku. Někdy stačí mít to komu říci a být vyslechnut a řešení naskočí samo. Rodina není v krizi, jak se říká, jen se vyvíjí a my advokáti máme zpoza rohu jistit, aby byl ten vývin správný.