Tři otázky pro Mgr. Davida Strupka

Tři otázky pro Mgr. Davida Strupka

Mgr. David Strupek je dlouholetým spolupracovníkem Nadace Naše dítě v oblasti rodinného práva, bezplatně poskytuje rady na Lince právní pomoci a momentálně s námi spolupracuje na kampani STOP! násilí na dětech.

Kdy se tělesný trest stává trestným činem – kde je ona hranice mezi výjimečným „plácnutím po zadku“ a systematickým ubližováním dítěti?

Judikatura říká, že o týrání jde tehdy, jsou-li opakovaně či v delším časovém intervalu působeny útrapy, které jsou obětí vnímány jako hrubě pokořující. Každý případ se posuzuje individuálně. Chtěl bych říct, že extrémní zrůdy, jejichž jednání je motivováno požitkem z násilí apod. je minimum, stejně jako v případě obskurních sekt, jako byl kuřimský případ. Laická představa veřejnosti, že většina pachatelů týrání jsou zrůdy
a devianti, je proto přinejmenším zjednodušená. Motivace jsou často „lidštější“, než by se na první pohled zdálo. Často plynou z nekompetentnosti rodičů, případně i jisté asociálnosti z důvodu vlastního traumatu a podobně. Každý případ je jiný a nelze proto případy týrání dětí příliš zobecňovat.

Jak jsou klasifikovány tresty za týrání dětí v ČR?

Tresty jsou uvedené v § 198 tr.z. a jsou odstupňovány dle následků. Základní sazba je 1 rok až 5 let, v druhém odstavci (mj. těžká újma na zdraví) 2-8 let, nejvyšší sazba (těžká újma na zdraví 2 a více osob, smrt) je 5-12 let.

Jaký je Váš osobní názor na zákon zakazující tělesné tresty? Pomohl by v ČR takový zákon snížit počet případů týrání dětí, které může vést až ke smrti dítěte?

Nepomohl. Systematické týrání k smrti je nepochybně zakázané i dnes, a přesto to pachatele neodradí. Pachatel, který se dopustí tak excesivního jednání, je nastaven osobnostně a právní úprava na něj nemá vliv. Obecně vzato nejsem odpůrcem plošného zákazu tělesných trestů, protože je to určitě obecně negativní jev s negativními důsledky. Pokud jde o nějaké odstupňování typu „plácnutí přes zadek dítěte do tří let ano či ne“ nebo „facka drzému puberťákovi ano či ne,“ je to otázka spíše pro psychologa, než pro právníka.