Mluvte s nimi
7. 3. 2018
Za rostoucí agresivitou dětí a dospělých stojí i vysoká rozvodovost a rozpady rodin, tvrdí Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě, jež pomáhá týraným, zneužívaným a ohroženým dětem.
Počet případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí za poslední léta vzrostl. Z 5 787 v roce 2010 na 9 433 v roce 2015 (viz Týrané děti). Dokážete si to vysvětlit?
I mně přijde, že populace hrubne a agresivita je čím dál větší. Za nárůstem ale stojí i to, že lidé jsou dnes všímavější a týrání dětí oznamují častěji. A také změna metodiky vykazování zanedbávaných dětí, které se před rokem 2009 nezahrnovaly do statistiky týraných dětí. Bohužel u fyzických trestů se dále nerozlišuje stupeň týrání, zda šlo o výjimečné potrestání, nebo pravidelné a hrubé bití. Osobně v plácnutí přes zadek nevidím žádnou velkou fyzickou újmu. Vadí mi ale hrubé násilí, zejména bití do hlavy a do zad. Rizikové je i trestání dětí podnapilými rodiči, kteří často nevědí, co dělají.
Vychovala jste dva syny; vztáhla jste na ně někdy ruku?
Všehovšudy jednou jsem mladšímu synkovi dala vařečkou na zadek. Ještě za úplnou hloupost, že nechtěl jít s rodiči na procházku. To se mu ani dodatečně nedivím (usmívá se). Efekt to nemělo žádný, naopak byl jako opařený. Jsem zásadně proti fyzickým trestům.
Jenže co rodičům zbývá, když nepomáhá domluva ani zákazy?
Hlavní je komunikace, mluvit s dítětem. Můžete situaci otočit, říct: ,,Hele, kdybys byl v roli mámy, jak by ses zachoval?" Zkrátka aby děti samy uvažovaly o svém chování. Musejí si uvědomit, že drzým odmlouváním se nic nevyřeší, vzdorem ničemu nepomůžou a akorát rodiče naštvou. Pokud je mezi rodiči a dětmi dobrá komunikace, tak se lze snadno dohodnout a obrátit to třeba v legraci. Bohužel jsou ale rodiny, kde je ticho. Děti jsou v pokojíčku u počítače a bojí se vylézt, protože vědí, že by je hned někdo začal peskovat. Jsou v tom často nevinně, je to o celé atmosféře v rodině.
Jistě moc dobře vnímají, když je v rodině dusno.
Ano, děti jsou jako barometr a všechno v rámci rodiny si hlídají. Napínají uši a o všem vědí, i když o tom nemluví. Problémem je vysoká rozvodovost a rozpady rodin, to je jako infekce. Děti se v situaci neorientují, mají v sobě nejistotu, kterou pak vyjadřují agresí a hrubým chováním, přenášejí si to do školy, chovají se vzájemně špatně.
Je nějaké řešení?
Dnes máme mnoho správné literatury, která se věnuje výchově dětí. Doporučujeme také navštívit terapeuta či psychologa, děti se mohou obrátit na Linku bezpečí a popovídat si o svém trápení. Kde je vůle, je i cesta. Před časem jsme dělali v nadaci přednášku pro rodiče o výchově a přišli tam vesměs výborní rodičové, kteří chtěli být ještě lepší. Ale ti, kteří by to nejvíce potřebovali, nepřišli.
Týden, 2. 1. 2017, str. 82