Prvních 7 měsíců Linky vzkaz domů 800 111 113

Praha, 11. dubna 2004

Za prvních sedm měsíců svého provozu, tedy za období od 1. září 2003 do 31. března 2004, přijala Linka vzkaz domů celkem 13 817 volání. Z toho 749 volání představovaly případy, kdy se na Linku obrátily děti s konkrétním naléhavým problémem, který potřebovaly řešit.

Prvotním úkolem Linky je předávání vzkazů rodičům či jiným blízkým osobám dítěte na útěku, které se sice nechce vrátit zpět, ale přesto by rádo nechalo svým blízkým zprávu, že je naživu a zdrávo. Těm dětem, které by se domů vrátit chtěly, ale nemají odvahu rodičům zavolat z obavy z jejich reakce, jsou pracovníci na Lince vzkaz domů připraveni pomoci nalézt cestu zpátky. Pokud se dítě za žádnou cenu domů vrátit nechce, pomůže mu Linka vzkaz domů zprostředkovat umístění v azylovém domě, v krizovém centru či v jiném obdobném zařízení, kde by našlo 0070rozatímní střechu nad hlavou.

 Na Linku vzkaz domů se mohou obrátit také rodiče a příbuzní dětí, které utekly z domova, a mohou jim zde nechat vzkaz - třeba že se mohou bez obav vrátit zpátky domů. Na Linku vzkaz domů se převážně obracejí děti, které se bojí vrátit domů nebo které jsou delší dobu na útěku. Tato skupina dětí je velmi ohrožená, neboť se může snadno stát obětí nebo naopak pachatelem trestné činnosti. Linka vzkaz domů funguje tedy nejen jako pomocník pro děti pohřešované a na útěku, ale hlavně se snaží působit preventivně.

Linka vzkaz domů je provozována Sdružením Linka bezpečí dětí a mládeže, v jehož rámci již desátým rokem zdárně funguje dětská Linka bezpečí 800 155 555 a nedávno oslavila tři roky existence Rodičovská linka 283 852 222. Finančně všechny linky zaštiťuje Nadace Naše dítě.

 Více o dětech na útěku

Ze statistik Linky vzkaz domů zachycujících období září 2003 až březen 2004 vyplývá, že na útěku bývají častěji dívky (70 %) než chlapci a že kritickým věkem je období mezi 14. a 17. rokem dospívajících. Většina dětí, které se na linku obrátily, utekla poprvé (37 %), téměř polovina dětí byla na útěku jeden den (48 %).

Příčiny dětských útěků jsou následující:

• 40 % dětí na útěku měly dlouhodobě neřešené problémy v rodinách;
• 14 % dětí uvádělo jako příčinu útěku hádku či konflikt v rodině;
• 16 % dětí utíkalo kvůli fyzickému násilí
• u 6 % dětí souvisel útěk s problémy se školou.

Vyřizování vzkazů od dětí rodičům i naopak

Linka vzkaz domů přijala v prvních sedmi měsících svého provozu celkem 238 vzkazů. Z toho 43 vzkazů směřovalo od rodičů k dětem na útěku, to znamená, že rodiče volali na Linku vzkaz domů a zanechávali zprávu pro své dítě pro případ, že by se na linku obrátilo. Skutečně se tak stalo v 15 případech, kdy se podařilo vzkaz dítěti vyřídit. Zbývajících 195 vzkazů zanechaly děti na útěku pro své rodiče či další blízké osoby a z nich se podařilo předat vzkaz reálnému „adresátovi“ ve 44 případech.

Kromě výše zmíněných 238 vzkazů zaznamenala Linka vzkaz domů dalších 138 případů, kdy si telefonující dítě během rozhovoru s pracovníkem Linky vzkaz domů nakonec svůj záměr předat vzkaz rozmyslelo a zvolilo jiné řešení své situace.

Jiné řešení situace dítěte

Linka vzkaz domů pomáhá řešit situaci telefonujících dětí nejen vyřizováním vzkazů: od září 2003 do dubna 2004 celkem 25krát intervenovala u sociální pracovnice Odboru sociálněprávní ochrany dítěte, čtyřikrát kontaktovala Policii ČR, třikrát ústavní a dvakrát azylové a jedenkrát zdravotnické zařízení.

Další možnost představuje telefonické propojení dítěte (konferenční hovor) s rodičem či jiným příbuzným, vychovatelem apod. Za prvních sedm měsíců se podařilo zprostředkovat tyto konferenční hovory v 19 případech, třeba v tom následujícím:

Příběh z Linky vzkaz domů

Na Linku vzkaz domů se obrací jedenáctiletá dívka. Přišla domů ze školy, sbalila si batoh, vzala kolo a vydala se na „výlet“. Dostala totiž ve škole špatné známky a bála se, že na ni budou rodiče křičet, proto raději utekla. Domů se za žádnou cenu vrátit nechce, neví sice co bude dělat, kam půjde, ale odmítá jakákoli možná řešení. Chce jen zanechat vzkaz pro rodiče, že je v pořádku, nic víc. Kontaktujeme matku, která ještě neví o odchodu dcery z domova, protože je v práci. Naléhá na nás, abychom Petru přesvědčili, ať se vrátí domů. Nechává vzkaz pro dceru, má o ni starost, máme jí vyřídit, že se nemá čeho bát. Konzultantka slibuje, že vzkaz vyřídí a bude se snažit Petru směrovat domů, ale nutit ji nemůže.

Zanedlouho se Petra opět ozývá, je velmi rozrušená, dojela lesem někam, kde to nezná, navíc má hlad. Ráda by se vrátila domů, ale strašně se bojí reakce rodičů na známky a nyní už i na útěk. Předávám jí vzkaz od matky, Petra se necítí na návrat domů, ani na to mluvit s rodiči, nedokáže jim odpovědět, proč to udělala. Po více jak hodinovém rozhovoru se podařilo propojit hovor s matkou, která dceru přesvědčila o tom, že se o ni bojí a byla by moc ráda, kdyby se vrátila. Dívka nakonec prozrazuje název vesnice, kde se nachází. Do příjezdu rodičů mluvíme opět o strachu, který teď prožívá, i když se jí prý po rozhovoru s matkou ulevilo. Za chvíli přijíždějí rodiče a dceru si vyzvedávají v telefonní budce. Matka děkuje konzultantce za pomoc, dostává ještě telefonní číslo na Rodičovskou linku 283 852 222 a na psychologickou poradnu v místě bydliště.