Adriankovi přispějeme na rehabilitační pobyt

Adriankovi přispějeme na rehabilitační pobyt
Pomáháme Adriankovi postavit se na vlastní nohy. Téměř osmdesát tisíc putuje na jeho rehabilitační pobyt.

Adrian Danyi měl žít den. Dva dny. Tři dny. Zkrátka narodil se a už to měl u lékařů spočítané. Jenže Adrian je rváč a statečný chlap. O své dny se bije už osmnáct měsíců. Dělá to s odzbrojujícím úsměvem, přestože neumí sát a nemá polykací reflex.

„Představte si, že při polykání pracují desítky svalů,“ říká Adriankova maminka Marika. „Jedno polknutí! Takový okamžik, ale životadárný,“ shrnuje.  Synka krmí injekční stříkačkou a s pomocí lékařů trénuje jeho polykání. Když Adrian sní půl knedlíku s rajskou omáčkou, je to pro rodinu dojemný moment. Jako kdyby zdolali vysokou horu…

Adrian přišel na svět komplikovaným porodem, během nějž se přiskřípla pupeční šňůra. Následek byl fatální: Adrian přišel o přísun kyslíku. Dětská mozková obrna, konstatují dnes lékaři. Říkají to s malým otazníkem v hlase - Adrianek totiž reaguje, směje se, jeho komunikační dovednosti se rozvíjejí, díky trpělivému cvičení se nečekaně rozvíjí i jeho motorika. Adriankova učenlivost a touha po životě zaujaly i specializované rehabilitační centrum Adeli na Slovensku. Přislíbilo termín, sepsalo náklady. Radost a naděje u Adriankových rodičů vystřídala bezmoc: léčebný pobyt pro Adriana a jednoho z rodičů byl spočítán i s množství slev a úlev na zhruba 90 tisíc korun! Rodičové žijí z příspěvků hmotné nouze. I když se střídavě hlásí na úřad práce a hledají jakýkoli pracovní poměr, nakonec stejně skončí jako občasní brigádníci. Ze svých skromných peněz živí kromě Adrianka i staršího Tibora.

Díky TV Barrandov a deníku Blesk se Nadace Naše dítě
o Adriankovi dozvěděla, okamžitě se s rodinou zkontaktovala a po prověření všech skutečností se rozhodla, že Adriankovi pobyt – po finanční injekci od Barrandova v hodnotě 10 tisíc korun - dofinancuje.

„My v Nadaci máme obrovskou radost, že můžeme přispět Adriankovi v jeho boji za život,“ říká nastupující ředitelka Markéta Nešlehová. „Tíha každodennosti leží na rodičích – a na ty má Adrianek obrovské štěstí. Jsou na něj napojení a s láskou se mu věnují. My v nadaci můžeme Adriankovi pomoci v oblasti, na kterou je i rodičovská láska krátká. Díky našim dárcům za takovou možnost!“

Držme Adriankovi palce. Třeba se vrátí z pobytu a bude umět sedět. A kdo ví, třeba se za chvíli postaví na vlastní nohy.