Listopadová výročí připomínají nutnost chránit děti před všemi formami násilí

Týrání a zneužívání, které je pácháno na dětech, poškozuje jejich současný i budoucí život. Ničí identitu osobnosti, bourá důvěru dětí v sebe i v okolní svět, narušuje pocity základní jistoty. Ovlivňuje schopnost dítěte rozpoznat, co je správné, a přijmout základní morální pravidla.

Praha, 19. listopadu 2008

19. listopad - Světový den prevence týrání a zneužívání dětí

Vyhlásila jej Nadace ženského světového summitu a mezinárodní koalice 150 nevládních organizací z 60 zemí světa. V ČR si den prevence týrání a zneužívání dětí připomínáme od roku 2001. Jeho cílem je upozornit na tuto problematiku a hledat možné cesty prevence a ochrany týraných a zneužívaných dětí na celém světě.

 

Jak na týrání dětí reagují lidé v ČR? Proč zavírají oči před týráním dětí?

Společnost GfK Praha vypracovala pro Nadaci Naše dítě kvalitativní výzkum na téma týrání dětí a postoje veřejnosti k násilí páchanému na dětech. Realizovány byly rozhovory s manželskými páry, které mají vlastní nezletilé děti. Věk dotazovaných byl 25 – 45 let.

Z výzkumu vyplynulo, že česká veřejnost vnímá týrání dětí jako smutný fakt a neštěstí druhých nikoliv jako celospolečenský problém!

Za obtížné považují rozpoznání týrání dětí resp. rodiny, ve které k týrání dochází. U psychického týrání označují příznaky za obecně nezřetelné. Podobná je situace u fyzického týrání – pokud dítě přímo nemá trvalé známky fyzického týrání – modřiny, oděrky, apod. – nevidí dotázaní praktickou možnost, jak týrání objevit, natož dokázat. Za subjekty, které tuto možnost mají, považují osoby či instituce, které jsou s dítětem nebo jeho rodinou v trvalejším kontaktu. Konkrétně je to škola, školka, lékař, někdy i spolužáci, kamarádi ze sportovních a jiných kroužků a jejich vedoucí, apod.

Další bariérou proč lidé většinou nezasáhnou ani v případě podezření na týrání dítěte je strach z neodborného nebo nepřiměřeného zásahu. Často si nejsou jisti, jak postupovat. Bojí se křivého nařčení podezřelé rodiny.

Z výzkumu také vyplynulo, že mezi lidmi obecně panuje nedůvěra v práci úřadů, především upozorňovali na pomalé řešení případů týrání dětí, nevhodné nastavení legislativního systému v ČR.

  1. listopad - Výročí Úmluvy o právech dítěte

Valným shromážděním OSN byla Úmluva jednomyslně přijata 20. listopadu 1989. Pro Českou republiku je závazná patnáct let, od 1. ledna 1993.

 

Úmluva o právech dítěte mimo jiné říká:

dítě nesmí být týráno, zanedbáváno, a především sexuálně zneužíváno

zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

v co nejširším dosahu má být uznána přirozená důstojnost, rovná a nezcizitelná práva všech dětí, kteří mají právo žít ve svobodě, spravedlnosti a míru.

dětem a rodinám mají být zajištěna práva bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.

děti mají nárok na zvláštní péči a pomoc, rodina je pro ně základní jednotka společnosti fungující pro zajištění blaha dětí i dospělých.

v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti by mělo dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění.

„Česká republika podepsala a přijala Úmluvu o právech dítěte a je povinna učinit všechna zákonná, správní a jiná opatření, pro naplnění jednotlivých článků Úmluvy, bohužel se v praxi setkáváme s tím, že se tak neděje v takové míře, v jaké by bylo potřeba,“ říká ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. „Dítě stejně jako každá lidská bytost má svou hodnotu, důstojnost a základní práva. Vzhledem ke svému tělesnému i duševnímu vývoji, bezbrannosti a zranitelnosti potřebuje zvláštní péči, pomoc, ochranu, porozumění a lásku,“ dodává ředitelka nadace.

 

Nedostatky ochrany dětí v České republice

 

Příliš mnoho dětí se v naší zemi ocitá v dětských domovech. ČR se podle statistických údajů řadí mezi země Evropy s nejvyšším počtem nejmladších dětí v ústavní výchově. Pro lidi se zájmem o náhradní rodičovství existuje málo možností, jak se o těchto dětech dozvědět. Domníváme se, že registry dětí čekajících na náhradní rodiče a zároveň počty čekatelů by měly být transparentnější a dostupnější. Nadace Naše dítě je přesvědčena o tom, že vládní politika ochrany dětí by měla brát ohled na nejvyšší zájem dítěte minimálně dle toho, jak jej definuje článek 3 Úmluvy o právech dítěte. V Úmluvě se hovoří o tom, že dítě v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. Jak se tento fakt ale slučuje se stovkami dětí, které často stráví celé dětství v ústavní výchově a nikoliv v náhradní rodině, když vlastní selhala?

Bohužel dochází i k tomu, že děti jsou v České republice odebírány z rodin na základě špatné sociální a ekonomické situace rodiny a důsledky rozhodnutí jsou katastrofální. Pokud v těchto případech není prokázáno jakékoli ubližování a zanedbávání dětí, stát by se měl snažit rodinám pomoci, a ne brát dětem jejich základní jistotu, tedy rodiče. Mnohdy takováto rozhodnutí vedou k nenapravitelným škodám v rodinném systému, které stát, i když je k tomu zpětně donucen /např. rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva/,už ani on sám již nedokáže napravit – viz příklad rodiny Wallových a jejich 2 dětí umístěných do pěstounské péče.

Ochrana dětí spadá do kompetence několika ministerstev (práce a soc. věcí, zdravotnictví, školství, spravedlnosti a vnitra). Komunikace a koordinace spolupráce mezi těmito jednotlivými resorty je složitá. Bohužel stále v naší zemi neexistuje centrální úřad pro ochranu dítěte, který by tuto koordinační roli celé komplikované oblasti ochrany dítěte také ve spolupráci s neziskovým sektorem, zastával.

Považujeme za nevyhovující, že v naší zemi neexistuje post dětského ombudsmana, jak je tomu úspěšně v jiných zemích EU. Tato instituce pro děti funguje již například v Řecku, Španělsku, severských státech.

V ČR jsou dlouhodobě velmi nízké tresty pachatelů násilných trestných činů na dětech.

ČR doposud neratifikovala 2. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii z roku 2000. Tento protokol je zaměřen proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí s rozšířenou problematikou obchodu s dětmi. Počínaje obchodem s dětmi za účelem ilegálního osvojení až po únosy dětí pro získání jejich orgánů k transplantaci.

Většina zemí EU má v legislativě zakotvený zákaz fyzických trestů na dětech. Tento zákaz platí v Rakousku, Německu, Maďarsku, Španělsku, Dánsku, Holandsku, Švédsku, Bulharsku a řadě dalších zemí. Například Švédská vláda přijala tento postoj již v roce 1979. Tyto státy preferují pozitivní výchovu, respekt k dětem, jejich právům i povinnostem. Z praxe je známo, že děti bité mají strach z každého následného trestu a jednají bez vnitřní svobody, přijmou trest a budou i dále uplatňovat stejný model chování nejen vůči svým potomkům, ale často i vůči starým lidem.

Zákaz fyzických trestů na dětech nebyl doposud přijat v Estonsku, Polsku či Slovensku. ČR tak patří k jedněm z posledních států, kde nebyl přijat úplný zákaz fyzických trestů, naopak, začátek diskuse o této problematice vyvolal u široké veřejnosti nevídaný odpor. Ten zároveň dokumentuje, jak veřejnost chápe práva dítěte a jeho postavení ve společnosti. Je nutné tento postoj změnit a nepřistupovat k dětem jako k majetku, ale jako k osobnostem s vlastními právy.

Výstražně vypovídají statistiky týraných a zneužívaných dětí v ČR

 

V uplynulých třech letech skončily desítky případů týrání dětí smrtí. V roce 2005 to bylo v 10 případech a počet každý rok o pět dětí stoupl, v roce 2007 bylo utýráno v České republice 20 dětí.

Ze statistik MPSV za rok 2007 vyplývá, že nejčastěji jsou týrány děti ve věku od 6 do 15 let. Stejně tak děti této věkové skupiny tvoří většinu sexuálně zneužívaných a prostituovaných dětí.

Alarmující je také skutečnost, že k nejvíce případům týrání došlo v minulém roce v úplných rodinách, a sice v 562 případech z 1205 nahlášených. Uvedené počty týraných a zneužívaných dětí jsou pouze ty, které byly nahlášeny orgánu OSPOD.

Statistické údaje MPSV a MVČR za I. – III. Q. 2008 nejsou na uvedených resortech dosud dostupné.

 

Dlouholetý, vytrvalý boj Nadace Naše dítě proti týrání a zneužívání dětí

 

Stop násilí na dětech!

Nadace Naše dítě již od roku 2005 vede kampaň s názvem Stop násilí na dětech s cílem snížit v ČR počty týraných a zneužívaných dětí. V rámci osvětových programů kampaně byly prodávány červené nosy, jejichž výtěžek byl využit na podporu chodu Linky bezpečí, kterou nadace v roce 1994 založila.

 

Dejte týrání dětí červenou kartu!

Od roku 2007 se osvětová kampaň rozšířila pod heslem „Dejme týrání dětí červenou kartu!“ a prodejem červených píšťalek s kartou, která obsahuje Desatero práv dětí, telefonní kontakty, kam se mohou obrátit děti v nouzi, informaci o Lince právní pomoci pro rodiče se závažnými právními rodinnými problémy a další. Cílem projektu a osvětové kampaně je upozornit veřejnost na formy psychického a fyzického týrání dětí a především na problematiku komerčního sexuálního zneužívání dětí a následně pak snížení statistických údajů o počtu týraných a zneužívaných i zanedbávaných dětí v České republice a snížení počtu dětí, na kterých je pácháno násilí a pomáhat dětem, kterým je ubližováno.

V roce 2008 uspořádala Nadace Naše dítě několik osvětových programů pro veřejnost s apelem na větší všímavost vůči svému okolí a to především směrem k dětem, na kterých může nebo dokonce je pácháno násilí ať už ze strany rodičů, jiných příbuzných nebo spolužáků a dalších osob. Smutným faktem zůstává, že nejvíce násilných činů na dětech je pácháno za dveřmi domácností lidmi, ke kterým mají děti důvěru.

www.gfk.cz

www.nasedite.cz