Když se rodiče soudí, dítě často prohrává

26. 9. 2012

Počet únosů dětí roste

Děti ze smíšených manželství se stále častěji stávají předmětem komplikovaných právních sporů mezi znesvářenými rodiči. V loňském roce bylo z ciziny do České republiky uneseno 19 dětí, z České republiky do ciziny pak 24 dětí. V letošním roce celkový počet únosů dětí čítá již 42 dětí.

Praha, 26. září 2012

„Bohužel se ukazuje, že volný pohyb osob může mít i negativní projevy. Ty se nejvíce dotýkají právě dětí, které jsou předmětem komplikovaných sporů mezi rodiči. Zvláště smutné jsou případy, kdy rodiče dětí spolu nejsou schopni dohody a dochází k přehlížení zájmů dítěte. Z poslední doby jsou známy případy, kdy se jeden z rodičů dopouští vůči matce či otci dítěte psychického týrání, ty pak často volí únos dítěte jako krajní řešení. Právně se však jedná o velmi složité případy, do kterých vstupuje mezinárodní právo a národní právo jednotlivých zemí,“ říká ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová.

Právní spory

Linka právní pomoci Nadace Naše dítě, která poskytuje právní rady v otázkách ochrany dětí, zaznamenala od ledna 2011 již 13 partnerských sporů s mezinárodní přesahem, v nichž figurovaly děti. Jednalo se o případy, kdy jeden z  rodičů pocházel z cizí země a měl jiné než české státní občanství. Graf výše ukazuje, že se zdaleka nejedná jen o evropské země, ale často o státy daleko od České republiky.

Právě rozmanitost zemí souvisí i s právní složitostí a normami, podle kterých se mezinárodní spory o dítě řeší. „V době globalizace a zejména volného pobytu osob na území EU se stále zvyšuje počet rodin, o nichž právo hovoří jako o případech ‚s mezinárodním prvkem‘. U takových případů je zvýšené riziko střetů jurisdikcí více států, paralelních řízení či dokonce konfliktních rozsudků dvou států,“ dodává David Strupek, advokát Linky právní pomoci.

V zájmu dítěte je, aby řízení o jeho právech bylo maximálně rychlé a účinné a nebylo prodlužováno stěhováním rodičů a spory o jurisdikci a uznávání rozhodnutí. „Proto byla stanovena priorita jurisdikce státu obvyklého bydliště dítěte. Nejprve má o poměrech dítěte rozhodnout soud toho státu, kde rodina žila naposledy pohromadě, a rozsudek tohoto státu by měl být uznán i v jiných zemích. Teprve poté může dojít ke změně jurisdikce. Rodiče by měli být dostatečně jasně poučeni, že přestěhováním ze státu obvyklého bydliště se nic nezmění. Soudy by pak ve sporech s mezinárodním prvkem měly více předvídat rizika přemístění dítěte v případě, kdy svěří dítě do péče rodiče se zázemím v zahraničí. Nebyla by od věci větší kreativita soudů, které by mohly z vlastního podnětu vynášet výrok rozhodnutí, dle kterého rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, není oprávněn změnit stát obvyklého bydliště dítěte. Ideální by samozřejmě byla taková situace, kdy by soud měl pro takový postup výslovnou oporu v zákoně,“ poodhaluje právní souvislosti a soudní praxi advokát Strupek.

Podle Zuzany Baudyšové by měl být na prvním místě vždy zájem dítěte. „Známe i případy, kdy dítě muselo být navráceno do obvyklého bydliště a později se ukázalo, že podmínky, do kterých dítě přicházelo, nebyly vůbec ideální po psychické i materiální stránce. Konečné rozhodnutí týkající se péče o dítě však nakonec vyřkne soud v obvyklém bydlišti dítěte,“ doplňuje Baudyšová.

Spory o dítě, které často končí na stole českých a cizích soudů, by měly být jistým varováním pro smíšené páry. Jakkoli to může znít v počátku vztahu naivně, je nutné myslet na to, aby v budoucnu partnerské spory neeskalovaly do takové míry, že se stanou pro rodiče a zejména dítě psychicky velmi vyčerpávající.

„Jakkoliv neromanticky to zní, být o krok napřed, rozumná a chránit sebe a své dítě před vstupem do takového svazku je z mého dnešního pohledu povinností každé maminky,“ říká k tomu Češka, která sama zažila rozchod s partnerem z cizí země, s nímž má dítě. Z rozhodnutí českého soudu totiž musela přicestovat i s dítětem zpět do cizí země, kde pobývala s bývalým partnerem, a u tamního soudu prosazovat svá práva. Matka dítěte k tomu dodává: „Stát by měl mít v těchto případech povinnost prostřednictvím soudu chránit své občany, zejména pokud se jedná o děti, které se nemohou bránit. Pokud soud nařídí tzv. ‚navrátit‘ dítě do země původu z České republiky, je nutné, aby dítěti a rodiči, která se s dítětem navrací, garantoval ve druhé zemi podmínky pro přemístění a zejména prověřil všechna fakta. Praxe je však často jiná. Obětmi zůstávají hlavně děti.“

Co dělat

„Pokud již ke sporům o dítě s mezinárodním přesahem dojde, je nutné vyhledat právní pomoc. Rodič dítěte se může obrátit na Linku právní pomoci Nadace Naše dítě na čísle 777 800 002 nebo e-mailu lpp@nasedite.cz (vždy středa od 14 do 18 hodin), Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí a využít služeb mediátora,“ radí Zuzana Baudyšová.