Osvěta
Dětská práva

Dítě jako každá lidská bytost má svou hodnotu, důstojnost a základní práva. Vzhledem ke svému tělesnému i duševnímu vývoji, bezbrannosti a zranitelnosti potřebuje zvláštní péči, pomoc, ochranu, porozumění a lásku.
Dětská práva se vztahují bez výjimky na každé dítě i nezletilou mládež ve věku 0 – 18 let.
Česká republika jako signatářská země je povinna učinit všechna zákonodárná, správní a jiná opatření, pro naplnění jednotlivých článků Úmluvy o právech dítěte.
Rasismus

Je názor, který tvrdí, že někteří lidé jsou nadřazení a jiní méněcenní z důvodu příslušnosti k určité rase. Rasisti definují rasu jako skupinu lidí stejného původu. Rozlišují různé rasy podle fyzického charakteru, jako je barva kůže nebo kvalita vlasů. Slovo „rasismus” se používá k označení agresivního či ponižujícího chování k příslušníkům „jiné rasy”.
Sexuální zneužívání

K sexuálnímu zneužívání dojde tehdy, když tě dospělý nutí sliby nebo násilím k sexuálním aktivitám. Může to být kdokoliv z tvého nejbližšího okolí, člověk, kterého si měl/a rád/a a důvěřoval/a jsi mu, ale i člověk cizí. Cítíš se nepříjemně, když tě líbá, mazlí se s tebou, svléká tě a dotýká se tvých nejintimnějších částí těla. Nazýváme je erotogenními zónami a patří k nim prsa, hýždě a genitálie. Může se také stát, že tě bude nutit k pohlavnímu styku nebo ke styku do úst či do konečníku.
Šikana

Ojedinělý střet, od hádky po rvačku, šikanou nebývá. Šikana mezi dětmi je záměrné a nevyprovokované užití síly jedincem nebo skupinou, zpravidla opakovaně, ať už je to bití, tahání za vlasy nebo oděv, ohrožování, vydírání, oloupení, rozšiřování pomluv. Šikana je častá, místy postihuje více než pětinu dětí v základních školách a desetinu ve školách středních, menší část nejméně jednou týdně. Nejčastější obětí šikany jsou příslušníci menšin, u nás třeba děti romské, nebo děti čímkoli odlišné od očekávaného průměru. Většina dětí nepřizná, obvykle ze strachu, učitelům ani rodičům, že jsou obětí šikany. Šikana velmi poškozuje – duševně, často i tělesně.
Týrání dětí

Oběťmi tělesného a citového týrání se v našem státě stává ročně několik desítek tisíc dětí. Přesné číslo neznáme a asi ho nikdy nepoznáme. Týrání dětí probíhá obvykle ve skrytu rodiny nebo se děje za zdmi různých ústavních zařízení. Pokud se týrání děje v institucích, především v různých kolektivních zařízeních, říkáme mu systémové týrání. V obou případech je zahaleno tajemstvím a není lehké se o něm dozvědět. Existuje několik způsobů, které nás na ubližování dítěti může upozornit.








