Debata u kulatého stolu odhalila nedostatky a rozpory

v ochraně dětí

 


Nejednotný systém ochrany dětí v ČR je největší a dlouhodobou slabinou této nadmíru důležité agendy. Na tom se v rámci veřejného slyšení v Senátu PČR

s názvem „Je sociálně-právní ochrana dětí v ČR dostatečná?“ shodli diskutující

z různých profesí i resortů, kteří mají ochranu dětí v popisu práce. Podívejme se na tuto diskuzi formou krátké nehodnotící reportáže.  

 

Hned prvním širším tématem, které u kulatého stolu vzbudilo velmi živou diskuzi, byly Přínosy a handicapy novely zákona č. 359/1999 Sb. Jak je koordinován systém ochrany dětí v ČR?  Slovo dostala Mgr. Kateřina Šlesingerová, ředitelka odboru ochrany práv dětí z MPSV ČR, která představila opatření v rámci zmíněné novely, mezi které patří i zřízení instituce přechodného pěstounství. 

 

Rozpory v instituci přechodného pěstounství

 

Právě mnohé aspekty a rozpory v praxi přechodného pěstounství se staly terčem kritiky ze strany poslankyně Jitky Chalánkové, senátorky Zuzany Baudyšové, která spolu s Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu lidská práva a petice veřejné slyšení pořádala, a dalších účastníků slyšení. Nejsilněji se kritika opírala o princip tzv. jinak teorii citové vazby. zaznívalo z tábora kritiků, mezi něž se zařadil i dětský psycholog Václav Mertin. Tak oponovali diskutující, kteří přechodné pěstounství obhajovali, coby nouzové řešení v akutních případech.

 

„Jak může být toto řešení nouzové, když se stejně čeká na rozhodnutí soudu?,“ zapojila se do diskuze jedna z dlouhodobých pěstounek, která viděla v podpoře přechodných a dlouhodobých pěstounů velkou nevyváženost a do jisté míry je vnímala jako konkurenci. uzavřela pěstounka výčet překážek s apelem, aby úředníci z ministerstev více naslouchali lidem v terénu.Emotivním příběhem z pohledu přechodných pěstounů pak přispěla do debaty paní z Ústecka. S manželem se starali o několikaměsíční miminko, které trpělo abstinenčním syndromem. Skoro každý den dojížděli s miminkem do nemocnice. sdělila svůj osobní pohled na přechodné pěstounství a upozornila na časté mýty o tom, že pěstouni nesmějí navazovat s dítětem vazby a oslovovat ho jménem. Souhlasné reakce však doprovodila námitka, že do přechodného pěstounství se mohou dostat i děti starší a v těchto případech je jeho smysl přinejmenším diskutabilní.

 

Velmi živou diskuzi vyvolalo plánované rušení ústavní péče pro děti do 7 let. Zde začalo být veřejné slyšení rámováno širší problematikou evropské legislativy a jejími dopady na lokální situaci v ČR.  Kam ty děti půjdou? Kdo se o ně postará? Je lepší, aby putovaly po pěstounech, nebo měly své tety v domovech dětí? Proč musíme po vzoru zahraničí rušit něco, co léta funguje? Je tato strategie Přenosná? Tyto otázky dokládaly složitý proces možné implementace této strategie v podmínkách našeho systému.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cochemský model a nedostatky opatrovnického soudnictví 

 

To, že určité modely z jiného kulturního i geografického prostředí při velkém zápalu a snaze přenosné jsou, doložila Markéta Nováková ze spolku Cochem.cz ve svém příspěvku o Cochemském modelu v opatrovnickém soudnictví. Cochemský model je závazný postup, který určuje průběh opatrovnického řízení a je založený na sesíťované spolupráci všech zúčastněných profesí (soudci, advokáti, OSPOD, poradny a mediátoři, soudní znalci - psychologové) s cílem účinně a odborně pomoci rozvádějícím se rodičům, tak aby dopady rozvodu na jejich dítě byly co nejmenší. Tuto praxi, která vznikla v Německu, se nyní snaží uplatňovat Jičínský soud. 

 

Nedostatky opatrovnického soudnictví, na které mimo jiné dlouhodobě upozorňuje Nadace Naše dítě, dále rozvedla předsedkyně Sdružení rodinně právních a opatrovnických soudců Libuše Kantůrková. Upozornila na dlouhodobě podceňovanou roli opatrovnických soudců a jejich nízké postavení v hierarchii českého soudnictví, chybějící zkušenosti a specializace soudců, nedostatek soudců, neúnosnou případovost a na nejednotnou judikaturu mezi kraji i na nedostatečné materiální zajištění v průběhu opatrovnických řízení. Stejně tak varovala před šablonovitostí rozhodování a zdůraznila potřebu zavedení principů zmíněné Cochemské praxe. 

 

To nejdůležitější na závěr - koncepce sociálního bydlení  

 

Ačkoliv se debata celou dobu točila kolem následků nemožnosti biologických rodin postarat se o děti, nejzásadnější nástroj, kterým je lze podpořit, byl zmíněn až v závěru jednou z úřednic MPSV. Je to podpora sociálního bydlení, jehož ucelená a dlouhodobá koncepce již desítky let v české legislativě trestuhodně chybí. 

 

Velmi plodná diskuze u kulatého stolu poukázala na důležitost mezioborové spolupráce, zdůraznila potřebnost čerpání podnětů z terénu a praxe, úskalí šablonovitosti rozhodování autorit v rámci jednotlivých resortů a upozornila na mnohdy fatální důsledky silně fragmentovaného systému ochrany dětí v ČR.

 

Myslete na děti 

 

Nadace Naše dítě vede kampaň „Myslete na děti“, která apeluje, aby rodiče a všechny zúčastněné strany v rozchodových a rozvodových sporech jednaly primárně a především ve prospěch dítěte.  Proto velmi podporuje zavedení Cochemského modelu, jehož podstatou je intenzivní mezioborová spolupráce soudců, OSPODu, advokátů, soudních znalců a mediátorů v rámci opatrovnického řízení.

 

Kulatý stůl, který je do jisté míry symbolem Cochemského modelu, je potřeba uplatňovat i na vyšších úrovních. Rozhodně však nenabádá tzv. rozhodnutí od stolu dělat. Naopak je potřeba seznámit se detailně s potřebami a každodenní praxí těch, kteří mají osud dětí bezprostředně v rukou.  

 

 

 

Nadace Naše dítě